Ve společnosti převládá názor, že emoce do práce nepatří. Obzvlášť ty náročné. Leadeři by měli být stoicky klidní nebo veselí, musí v každé situaci ukazovat sebevědomí a potlačit v sobě jakoukoliv negativitu. Bohužel ale takhle nejsme od přírody vybaveni, každý z nás má v sobě proud myšlenek a vnitřních monologů. Naše mysl je tak nastavena, snaží se předvídat, co se stane a vyhnout se nástrahám a nebezpečí.
Mít nepříjemné a negativní myšlenky je do určité míry zcela přirozené, není zdravé je potlačovat a stejně tak nám neprospěje, pokud se nimi necháme „lapit.” Co to znamená? Například přistupování k emocím jako k faktům (Bylo to stejně i v bývalé práci, Vždycky jsem to zvoral/a) nebo vyhýbání se situacím, které emoce vyvolávají. Dalším příkladem je racionalizace emocí a pochybování o nich, čímž se můžeme dostat do situací, které jdou proti našim hodnotám a cílům. Zkrátka, když věnujeme příliš mnoho energie vnitřnímu dialogu, zatěžujeme naši kognitivní kapacitu, kterou bychom mohli využít užitečněji.
Ruminace, neboli neustálé promítání negativních myšlenek a scénářů je jedním z aspektů, které prohlubují depresi a úzkosti. Nepodléhání těmto emocím, ačkoliv to není vždy jednoduché, je jedním ze základu psychické odolnosti.
Jak tedy emocím nepodlehnout a zároveň je nepotláčet? Přistupujme k nim všímavě, s odvahou i pochopením a s ohledem na naše hodnoty.
Pokud jednáme na základě hodnot, dokážeme rozeznávat, které emoce jsou prospěšné a které nás odvádějí od našich cílů a podstaty.
Početní studie (např. z University of London od prof. Franka Bonda) ukazují, že tahle emoční „agilita” nám pomáhá zvládat stres, snižovat chybovost, umožňuje nám být více inovativní a zlepšovat svůj pracovní výkon.
Pokud chcete zjistit, jak jste emočně agilní, zkuste si tenhle test (v angličtině): http://quiz.susandavid.com/s3/eai
Nebo zavolejte na číslo: 739 634 050
Přihlášením se na portál souhlasíte se zpracováním vaší emailové adresy provozovatelem v rozsahu popsaném v Podmínkách.